#annaismissing – film exkluzivně online na KVIFF.TV – seriál exkluzivně na Voyo
Anna, influencerka známá svým provokativním obsahem, se na sítích tajemně odmlčí. Když patnáctiletá Nina najde fotku polonahé Anny v mobilu svého táty, rozhodne se ji vypátrat. Sled dalších událostí změní život jak Nině, tak její rodině. Thriller #annaismissing je volným filmovým pokračováním úspěšného seriálu #martyisdead ověnčeného International Emmy Award 2020.
#annaismissing existuje ve dvou podobách – jako film a jako seriál. Film má 108 minut a najdete ho nyní exkluzivně na KVIFF.TV. Seriál má 9 dílů po 15 minutách a je ke zhlédnutí exkluzivně na VOYO.
Anna
Nina
Eliáš
V online světě mají děti často spoustu virtuálních kontaktů, navazují vztahy na sociálních sítích a během online her, užívají si možnosti, jaké jsme si před pár lety ani neuměli představit. Představám dnešních dospělých se bohužel vymykají i nebezpečí a hrozby číhající na sítích. Právě nástrahám online světa se dlouhodobě v rámci Nadace O2 věnují projekty O2 Bezpečně v síti a O2 Chytrá škola.
Digitální wellbeing a on-line bezpečí zejména dětí vnímáme ve skupině PPF jako velmi akutní a celospolečensky důležité téma.
Chraňte se před nástrahami on-line světa.
Doporučujeme:
Pavel Soukup
Dá se říct, že Pavel Soukup na filmech vyrostl, obklopen originálními i nahranými VHS kazetami, většinou nakradenými z barrandovských dabingových studií. Posléze začal studovat animovanou tvorbu na UMPRUM. V současnosti se věnuje převážně režii a střihu hraných a animovaných krátkých filmů, spotů a reklam.
Dá se říct, že Pavel Soukup na filmech vyrostl, obklopen originálními i nahranými VHS kazetami, většinou nakradenými z barrandovských dabingových studií. Posléze začal studovat animovanou tvorbu na UMPRUM. V současnosti se věnuje převážně režii a střihu hraných a animovaných krátkých filmů, spotů a reklam.
Pavel Soukup
Jakub Němčok
Matěj Havelka
Kyberšikana je šikana v online prostředí. Stejně jako její klasická forma v reálném světě, i kyberšikana může potkat prakticky kohokoliv. Obětí může být dospělý stejně jako dítě, prostě kdokoliv, kdo se nějak liší od ostatních. Možná se až moc dobře (anebo špatně) učí, je moc velký nebo malý… pochází z bohaté – anebo chudé rodiny… důvodů můžou být spousty. Společný jmenovatel je naopak nedostatek sebedůvěry oběti, její submisivita a neprůbojnost.
Kyberšikana často začíná jako „nevinný“ vtip. Zesměšňující video, poznámka, neúspěch anebo naopak výrazný úspěch v online hře, příspěvek v chatovací aplikaci… Poznat úplný začátek šikany nebývá jednoduché. Změnilo se chování vašeho dítěte nebo kamaráda? Je najednou náladový, smutný, podrážděný? Přestáváte si rozumět, a nevíte, proč? Nesvádějte všechno na pubertu, nečekejte, že „to přejde“. Za změnou chování může být i šikana nebo bodyshaming. A problémy se můžou vršit a prohlubovat. Nezavírejte před nimi oči!
Připadá vám vaše dítě náladové, smutné nebo podrážděné? Neodmávněte to se slovy „to je ta puberta“. Za změnou chování může stát třeba šikana nebo bodyshaming. A problémy se mohou prohlubovat.
Sociální sítě nám slouží k online propojení, k navazování a udržování nejrůznějších kontaktů napříč celým světem. Můžeme tu vytvářet uživatelské profily a díky nim se na internetu prezentovat a sdílet informace, fotky, videa a další, komentovat a hodnotit příspěvky ostatních, chatovat s nimi, vytvářet nová virtuální přátelství apod. Nejznámější sociální sítě: YouTube, TikTok, Facebook, Instagram, Telegram a Twitter.
Vyplatí se být opatrný na svoje soukromí. Stejně jako cizím lidem na ulici nebo v obchodě nevyprávíme podrobnosti ze svého života, určité hranice je potřeba udržovat i v online světě. Na sociální sítě rozhodně nepatří osobní a citlivé informace – například kolik je nám let, kde bydlíme, kam chodíme do školy, kde pracují rodiče. Nedáváme sem ani telefonní čísla, hesla apod. Přesně tyhle informace mají totiž cenu zlata pro online predátory. Proč?
Stejně jako ve fyzickém světě, i v tom digitálním po sobě necháváme stopy a otisky. Digitální (neboli datovou) stopu tvoříme používáním digitálních zařízení a internetu. Digitální stopa může být viditelná (můj obsah, to, co záměrně zveřejňuju na sociálních sítích, odeslané zprávy a e-maily, profily na různých stránkách, obsah nákupního košíku) nebo neviditelná. To znamená ta, kterou můžeme tvořit záměrně i nechtěně.
Datový stín (to znamená neviditelná digitální stopa) se skládá z metadat, což jsou vlastně data o datech. Například to, kdy a na jakém zařízení jsme něco hledali v Googlu nebo kdy a komu jsme poslali zprávu (ne ale její obsah). Metadata se často sbírají naším souhlasem (vzpomeňte si například na cookies, které schválíte, abyste mohli daný web používat), ale i bez našeho vědomí.
Ať už si o online sdílení intimních fotek, videí nebo zpráv myslíme cokoliv, dřív nebo později se s ním setkáme skoro všichni. Stačí se aspoň jednou v životě zamilovat a mít mobil.
Sexting se sice většinou týká dospělých nebo dospívajících, ale můžeme na něj narazit už i u dětí na základních školách. Na začátku je to vzrušující, a přitom nevinně působící zábava. Ta se ale snadno zvrtne, ať už vinou rozchodu, nebo proto, že jeden z partnerů přijde o počítač nebo telefon. Sexting bývá často součástí kyberšikany, kybergroomingu nebo jiného rizikového chování v online prostoru.
Kybergrooming nejčastěji probíhá tak, že se útočník pod falešnou identitou snaží dostat svou oběť na osobní schůzku. Tam pak dochází k sexuálnímu zneužití a výrobě dětské pornografie. Výjimečné nejsou ani fyzické útoky. Hlavní nebezpečí spočívá v tom, že oběť se zpočátku s útočníkem potkává dobrovolně. Ve chvíli, kdy přestává mít situaci pod kontrolou, bývá už pozdě.
Sociální sítě jsou pro stalkera skvělý zdroj informací o případné oběti. Navázat kontakt navíc nikdy nebylo snazší. Chat, e-mail nebo telefon? Stačí si vybrat.
Od roku 2010 český legislativní systém klasifikuje jakýkoliv stalking, tedy i kyberstalking, jako trestný čin nebezpečného pronásledování.
Soužití s moderními technologiemi nám hodně dává, ale i bere. Co všechno jsme mohli stihnout v reálném světě, kdybychom neseděli u počítače nebo se nehrbili nad mobilem, ale naopak trávili čas venku a s jinými lidmi!
Právě nedostatek času stráveného offline se na nás nejvíc podepisuje. Fyzicky i psychicky. Případné příznaky máme ale tendenci podceňovat, dokud se nevyhrotí do zdravotních problémů, které už nemůžeme ignorovat. Lákadel digitálního světa je přece tolik a je často těžké se od nich odpoutat. Pokud ale chceme zůstat zdraví duševně i tělesně, musíme se naučit používat technologie rozumně. To znamená nezapomínat pro ně na kvalitně strávený čas v reálném světě. Co je to digitální wellbeing, a jak na něj, najdete tady.